| Večer na základně |
|---|
|
Sešli jsme se v pátek cca v 16:30 u výstaviště a jeli opět Marťanovo autem směr Morava. Akce se zúčastnily stálice jako Kvítko, Michal a Marťan, pak přibyl Houbák (s foťákem na krku a s kytarou na rameni) a Markýza (nabrali jsme ji až cestou v Blansku) - aspoň jedna zástupkyně té hezčí poloviny lidstva - která zaslouží uznání za to, jak se vyrovnala s těžkostmi a nástrahami jeskyně a připravila nám zajímavou přednášku o fungování soudů v ČR ... No do Ostrova u Macochy jsme dorazili asi po 5 a půl hodinách náročné cesty (slejvák a zácpa v Plzni a Praze) a našli Benyho v oblíbené hospůdce U Němců. Říkal něco jako, že dopije a jde (ale ten večer jsme ho už neviděli). Přesunuli jsme se do Slepičárny, kde už byla Hanka s Hančou (jejich tříletá dobře ukecaná dceruška).
Při večeři jsme se s Hankou nabudili na zítřejší dobrodružství. Vzpomínala na doby, kdy ještě byla aktivní jeskyňářkou. Hlavně jsme se těšili na návštěvu Amatérské jeskyně. Jde o nejdelší jeskyni v ČR, protože v jejích chodbách můžete našlapat, naplazit a naplavat asi 23 km. Vyslechli jsme, jak byla objevena, jak tam došlo k několika životním tragédiím (Beny nám pak v jeskyni ukázal místo, kde při povodni v roce 1970 skončili svůj život dva mladí jeskyňáři - Milan Šlechta a Marko Zahradníček), jak se tam nechali provádět za totáče papaláši po tzv. ministerském okruhu, jak jsou tam chodby rozlehlé a dlouhé, že stojí za to vidět Bludiště ...
Asi přes troje dveře jsme se dostali vyraženou štolou do rozlehlé chodby, tzv. Západní macošské větve. Chvíli jsme šli po chodníčku "pro ministry" a pak už byla jen asi 4 km dlouhá chodba plná kamenů, krápníků a písku, tzv. Macošský koridor. Vlevo krápníky, vpravo krápníky - Houbák nestačil fotit. Šlo o původní koryto Punkvy, která, jak jsme se dozvěděli, vzniká soutokem Bílé vody a Sloupského potoka. Když se podíváte na mapu jeskyně, uvidíte jasně, že Amatérka končí ve známé propasti Macocha a dělí se na dvě významné větve - Sloupskou a Macošskou. Je vůbec zajímavé při pohledu na mapu jeskyně zjišťovat, kudy teče podzemím voda. Odněkud přitéká z povrchu (např. ponor Bílé vody u Staré Rasovny), chvíli můžete šlapat jejím tokem jeskynní chodbou, za chvíli ale zmizí a objevuje se zase na jiném místě jeskyně. V současnosti není úplně zmapován celý tok Punkvy a Bílé vody a jeskyňáři tak mají stále co objevovat.
| Lezecké chvilky |
|---|
 |
Vylezli jsme z Bludiště a totálně dezorientovaní vyrazili směrem k Povodňovému sifonu, který odděluje Novou a Starou Amatérskou jeskyni. Cestou nás čekala zaplavená chodba, k jejímuž překonání sloužil malý vor z plastových trubek. Byl pouze jednomístný a člověk na něm klečel, snažil se udržet rovnováhu a za lanko se přitahoval k protějšímu břehu. Cestou po vodě jste míjeli obrovský krápník visící ze stropu a na břehu už čekal Beny a se šibalským úsměvem a drsnými poznámkami doufal, že se už konečně někdo vykoupe. Nikdo. Pokračovali jsme nádhernou chodbou, na jejímž dně byl písek jak na pláži u moře a stěny měly barvu čerstvě natřeného dřeva. No nádhera!
Dostali jsme se téměř na konec Chodby samoty, jejíž strop se pomalu ale jistě snižoval. Proplazili jsme se ještě k Povodňovému sifonu (ty kameny cítím na těle ještě teď) a pak už jsme se začali rychlou chůzí vracet k východu. Cestou jsme navštívili Katedrálu, kde tábořili ti dva jeskyňáři, co tu pak při povodni v roce 1970 zahynuli. Nejlepší ale byla jízda po vodě zpět. Markýza nezvládla výstup z voru a po zádech sebou plácla do vody. Naštěstí byla na mělčině, takže akorát vylila vodu z gumovek a pospíchali jsme ven z jeskyně (horká sprcha byla její záchranou). Hlavně zážitky :-)
| Výzdoba Amatérské jeskyně | |
|---|---|
|
|
|
|
| Bludiště Milana Šlechty: nic pro klaustrofobiky ... | |
|
|
| ... a ty, co se bojí výšek! | |
|
|
| Kurs podzemní vorařiny: váš předchůdce právě mizí v temnotě ... | |
|
|
| ... vy si po delší době přitáhnete vor zpět ... | |
|
|
| ... opatrně (rovnováha!) na něj nakleknete ... | |
|
|
| ... a můžete vyrazit! | |
|
|
| Diskuse 100 m pod zemí ... | |
|
|
| ... a foto na povrchu | |
|
|
Dorazili jsme na základnu, najedli se, trochu pospali a přemýšleli co dál. Vzhledem k tomu, že venku už byla tma, zbývalo jediné - vyrazit do jeskyně. Beny už s náma nešel, protože se věnoval své rodině, a tak nám dal klíče od Spirálky, kterou jsme někteří znali z loňské akce. Markýza zvolila teplo a jistotu Slepičárny. Přidali se k nám ještě dva kluci, co byli v té době taky na základně a nestihli se podívat do Amatérky.
Auta jsme zaparkovali na stejném místě co loni a vyzbrojení a vystrojení vyrazili k jeskyni. Koukli jsme ještě na ponor Bílé vody u Staré Rasovny a šli ke vchodu jeskyně. No jo, ale kde to je? Minule bylo světlo. Teď je tma. To bylo tady kousek od cesty. Není to víc vlevo? A to se mi ještě před chvílí ptal Michal, jestli tam trefíme. "No jasně!" Po chvilce se na nás usmálo štěstí.
Odemkli jsme poklop a začali slézat po žebřících na dno propasti jeskyně. No, slézat 70 m pod zem po žebříku, který je volně ve vzduchu, to za to opravdu stojí. Hlavně si nechat síly na zpáteční cestu nahoru. Chodby a nástrahy jeskyně jsme si s Kvítkem docela dobře pamatovali, a tak jsme mohli ostatním poradit, kterou plazivku si nemají nechat ujít. Zejména Pamětní dómek měl opět úspěch. Traverz cca 2 metry nad zemí v Tunelové chodbě kolem obrovského krápníku stál také za to. Balvanitou chodbou jsme se dostali k přepadu. V Říční chodbě nás zastavila voda. Cestou zpátky jsme se na chvíli zastavili a nechali na sebe působit tmu. Byl to zvláštní pocit. Nikomu se nechtělo promluvit ani rozsvítit. Prolezli jsme ještě vyšší patra jeskyně s výhledem do propasti a začali pomalu vylézat ven. Venku nás ale nečekal sníh. Na některé při cestě vzhůru padalo aspoň listí - je podzim, viď Houbáku. Ten den byl tak náročný, že většina z nás ulehla brzy do spacáčků. Jen Markýza naslouchala líbezným tónům Houbákova hlasu a kytary.
| Pamětní dómek: podruhé a určitě ne naposledy! | |
|---|---|
|
|
|
|
| Řádíme na Traverzu | |
|
|
| Výzdoba Spirálky | |
|
|
|
|
| Bez jištění? | |
|
|
| Na šichtu se fárá vyčištěným hrdlem závrtu ... |
|---|
|
| ... kudy v protisměru putuje kladkokyblíkovým systémem hrubší rubanina. |
|
| Kde už síla nepomůže ... ... nastupují "mikrotrhací práce": navrtat ... |
|
| ... odstřelit. |
|
| A tak pořád dokola |
|
| Padla! |
|
Byla asi jedna hodina, když jsme se vrátili na základnu. Byli jsme unavení, ale spokojení. Byli jsme plni zážitků z jeskyní. Cesta do Plzně proběhla nečekaně hladce. Cestou jsme vyhodili Markýzu v Brně na nádraží a za tři hodinky jsme byli doma.
A co nás čeká příště? Možná vodní jeskyně C13, možná Piková dáma. Těšíte se? Já moc!
Marťan