V Budějovicích jsme zakoupili lístky na MHD a chtěli si prohlédnout věž, která byla už bohužel zavřená. Pod lákadlem zmrzliny jsme protáhli Petru přes nádherné náměstí až do poklidného parčíku u Malše, kde se dočkala své odměny. Po odpočinku Kvítko ukázal Budějovičákům, že přes most se dá chodit i nevšedními způsoby. Následovalo hledání té správné zastávky MHD, odkud by nás dopravní prostředek dovezl do Hrdějovic, vesničky, odkud je to již jen pár kroků do Ort. Na první zastávce jsme se od místních domorodců dozvěděli jen to, jak poznáme trolejbus od autobusu. Trolejbus je totiž "to s těma klackama nahoře". Z prapodivného důvodu jsme nešli na zastávku MHD tam, kde jsme věděli, že je, ale prošli jsme si nedobrovolně půlku Budějic - z části i po zeleném okruhu. Nakonec jsme vytouženou zastávku našli, ale autobus nám jel až za tři čtvrtě hodiny. Jde se tedy dál? Dámská část výpravy však začínala mít výhrady ke svému batohu, a tak si Kvítko hodil druhý bágl přes rameno a šlo se.
Zdárně jsme došli až do lesíka, ve kterém byl vchod do Ort. Zde nám Kvítko sdělil své překvápko. Při vstupu do Ort bude možná voda sahat až do výšky 1 m (echo od dobrodince jménem "Dr. Stoun" - pozn. red.). Budou někteří brodit téměř po pás? Naštěstí to nebylo až tak děsný. Brodili jsme tak po kolena. Někteří ani to ne. Nejmenší člen výpravy vylezl na záda toho nejvyššího, který ho obětavě přenesl přes všechna místa, která nešla překonat suchou nohou. A že jich nebylo málo! Šli jsme přímou cestou k místu na mapě označenému jako "kemp". Místy chodbami vysokými a klenutými jak gotický oblouk, jinde kolem zatopených chodeb, které by se snad ani přebrodit nedaly - spíš přeplavat.
U "kempu" byly do zdi nádherně vyryté obličeje mýtických postav. V té nejhladší chodbě jsme rozložili karimatky. Vůdce výpravy zasadil svíčky podél zdí. Atmosféra jak v katedrále. Po usušení nohou a něčem k snědku jsme zalezli do spacáků. Kvítko nám ještě přečetl "pohádku na dobrou noc". Někteří se jí však nedočkali a chrupkali ještě než začala, viď, Péťo! Noc byla velmi temná a pro některé členy výpravy velmi chladná. Prostě dobré otestování našich spacáčků a kari- nebo alu- matek.
| Večerní kemp |
|---|
|
|
Po pár desítkách metrů přicházíme na místo zvané "Samsonův balkon". Je pěkný - tedy zatím. Chceme na něj samozřejmě všichni vylézt, ale sám to člověk nezvládne. A tak s podporou ostatních vylézá nahoru človíček první, druhý, třetí, čtvrtý a nakonec chceme vytáhnout i toho posledního - Kvítka. Svaly všech se napjaly. Tu se však utrhnul okraj balkónu a padá Kvítkovi na stehno. Vzduchem prolítnul Marťan. Provedl nechtěné salto z balkonu a dopadá jak kaskadér z filmu na bok a záda. Všem zatrnulo: "není ti nic?" ptají se všichni starostlivě. Marťan se tváří jakoby se nic nestalo: "ne, v pohodě."
Dále balkón neničíme a odebíráme se k další plazivce. Prozkoumáno už máme téměř vše, a tak se domlouváme na bojovce, kterou si tu v chodbách chceme zahrát. Dělíme se na dvě skupiny a chceme si navzájem krást vlajky. Chodíme jen se svíčkama a pohyb je tedy o to pomalejší. Navíc se navzájem můžeme vyřazovat ze hry vyřčením jména protivníka. Vlajky jsme si navzájem jednou ukradli, ale už se nám je nepodařilo přenést na místo určení. Hra končí a zkoušíme jinou hru, dětskou, s baterkama. Je rychlejší a s větším spádem - hra "na babu" - je to sranda.
| Na závěr: SDA se podepisuje ... |
|---|
|
Čas pokročil, a tak se vracíme do kempu, kde dobalíme bágly a jdeme přímou cestou na sluneční světlo. Kvítko s Marťanem ještě prozkoumávají možnosti vstupu do oblasti Hosín III (v pohodě, pozn. red.), a pak všichni čelíme teplotnímu šoku, který nás všechny čekal - 15tistupňový rozdíl teplot! To už je znát. Sundaváme špinavé svršky a promočené boty. Tedy ne všichni - jeden člen výpravy absolvoval celé Orty se suchýma botama: Péťa měla totiž na transport přes zatopené úseky své lidi. Lesem se vracíme do Hrdějovic, kde se v parku posilňujeme na cestu zpět a čekáme na bus.
Autobus přijel přeplněný, takže jsme se tam taktak namáčkli. Navíc jsme neměli jízdenky na MHD hned při ruce a chvilku nám trvalo, než jsme je našli. Naštěstí měl s námi nepříjemný pan řidič trpělivost. Na nádraží jsme se opět posilňovali a Kvítko obětavě čistil svým oblečkem lavičky od bílých flíčků. Ve vlaku se Kvítko poučil, že se nevyplácí oddělovat se od skupiny, zabírat jiné kupé a ještě se vyklánět z okna. Může se totiž stát, že z kupé, kde přebývá zbytek skupiny, přilétne vzduchem voda. A sprcha do obličeje při kochání se krajinou z okénka - to není zrovna příjemná věc. Naštěstí to vzal Kvíťan s humorem a tak panovala dobrá nálada až do našeho příjezdu do Plzně.
No a na závěr? Akce nadmíru vydařená.
Michal
P.S.: Jakékoliv připomínky a výhrady k mému neumělému popisu akce akceptovány.
| Tom a jeho "spánkovka" | Hosínská gotika |
|---|---|
|
|
| Šnek ... | ... a Medúza |
|
|
| Petra a její lidé | |
|
|
| Myší díra s obyvatelem | Bývalý Samsonův balkon |
|
|