| Páteční nocleh |
|---|
|
Po více než hodině jsme dosvištěli na Zličín. Rozhodovali jsme se, zda použít metro nebo se dále nechat unášet na zelených vlnách pražské dopravní sítě. Po poradě se zkušenými autobusovými mazáky jsme se rozhodli pro druhou variantu. Když jsme však zjistili, že vlny jsou spíše červené, rozhodli jsme se pro stíhací závod autobusového nápoje a posléze vlaku. S vláčkem jsme se nechali vozit až do tmy, kdy jsme vyskákali v obci Mšeno.
Zkušená průvodkyně Petra nás provedla městečkem (vesnicí). Po chvíli šlapání do tmy nám došlo, že bez baterek to asi nepůjde. Namířili jsme tedy kužely světel před sebe a vydali se hledat místo ke spánku. To netrvalo dlouho. Na okraji lesa jsme rozvinuli tábor a pustili se celí hladoví do čmuchtění "minutkových" pokrmů. S plnými žaludky jsme spokojeně ulehli a chrupkali až do rána.
 |
| Věže, věžky, věžičky |
|---|
Při chůzi podél potoka Žebrák se Kvítkovi zachtělo zahrát si oblíbenou hru "Stupido". Po detailním vysvětlení pravidel jsme se pustili do hry. Všechny účastníky hra docela uchvátila. Míru našeho zamyšlení jsme zjistili až ve chvíli, kdy jsme si to sebejistě štrádovali dobrý 1 km špatným směrem. Jediný Marťan věděl, že jsme míjeli odbočku zelené stezky. Vrátili jsme se na rozcestí a nechali se pohltit Skalním městem. Procházeli jsme kolem útvarů jako Kamenný úl, Kardinál, Markýza či Prosincová. Občas jsme zaběhli do skulin mezi stěny pískových velikánů a prozkoumali těžko dostupná místa. Stále nás ale mrzelo, že je vše příliš mokré na nějaký ten horolezecký výstup. Na konci Skalního města jsme opustili žlutou značku a vydali se hledat Sněhurku a 7 trpaslíků.
Při sestupu do vesničky Blatečky se studánkou na pitnou vodu se dostalo na téma hovoru plnění zkoušek SDA. Někteří dávali návrh, že je přímo "ideální" čas pro plnění zkoušky "Spaní pod širákem bez spacáku". Jiní se ale repetali zimou, hned jak slunce zastínil první strom. Usoudil jsem, že už to lepší nebude, a začal jsem se psychicky připravovat na večer. Do bláznivého paktu přistoupili i Houbák s Pavlem. V Blatečkách jsme nabrali dostatek vody na večeři a nedělní dopoledne. Za šera jsme našli trpaslíky se Sněhurkou a po večeři u ohně šli spát. No, jak kdo. Já a Houbák jsme navlékli teplé věci. Ustali jsme si na vřesovišti a začali se modlit, abychom usnuli dříve, než se do nás dá zima. Ptáte se, kde je Pavel? Přece ve stanu a ve spacáku. Při večerním snížení teploty, kdy se nám začalo kouřit od pusy, opustil náš pakt šílenců. Nevíme, jestli si myslel, že je příliš mladý na odchod do nebe, nebo takové srabárny neuznává a počká si na bílou peřinu v podobě jednometrové pokrývky sněhu.
Každopádně nám se také povedlo po nějaké době usnout. Nutno podotknout, že "nějaká doba" byla daleko delší než u našich zakuklených kolegů ve stanech.
1. probuzení: Jéé, já jsem ještě živej? Myslel jsem, že se probudím až tak v 9:00 nad ohněm, kde o mě budou pečovat ti, co mají rozum a normálně se vyspali ve spacáku. Z-z-zatím t-t-to jde d-d-dobře. Jen by nemuselo být takové "vedro". Jak je asi na tom Houbák? Kolik je asi hodin? Blbost! Na hodinky se nedívej. Ještě zjistíš, že je 22:15 a zhroutíš se. Trošku se rozhýbat a zpátky do vřesu. Chrup! Chrup!
2. probuzení: To je bordel! Člověk si ani nemůže chvíli zdřímnout. Někdo nadranej se zase vrací z hospody? Jo nalámaný divoký prasata se rozhodla zkrátit si to přes les. Chrochtání a dusot kopyt zrychlily můj tep. Něco mi spadlo na hlavu. Divočáku dávej si bacha. Teď mám v krvi tolik adrenalinu, že ti klidně ukážu, kdo je tady opravdu divokej. Varuju tě: nedráždi hada bosou nohou! Opět usínám po rozcvičce.
3. probuzení: K-k-kolik je a-a-asi h-h-hodin? Nekoukej se na hodinky. To už vydržíš do rána! Na východě je nějaký světlo a na západě je tma. Za chvíli je ráno!
4. probuzení: Východ i druhá strana vypadají stejně jako předtím. A-ha. To světlo není slunce, ale vesnice za obzorem. Sakra! Dneska asi slunce zaspalo nebo co. Musíš to vydržet. Musíš, musíš, musíš! Hele někdo jde! Jo Houbák se jde projít. Asi mu je taky takový vedro. Fujtajbl!
...
X-té probuzení: To snad není možný!!! Světlo!!! Koukej! Houbák už taky nemůže dospat. "Tak jsme to zvládli, co?" Poblahopřáli jsme si ke zdolání další zkoušky. Šel jsem se chvíli podívat po okolí a zapluli jsme do spacáků.
| Skalní město Faraón | |
|---|---|
|
|
| Průsečná skála | Pokličky |
|
|
| Polední piknik | |
|
|
| Najděte Kvítka! | |
|
|
| A zase skály ... | |
|
|
| Ještě jednou Planý důl | |
|
|
| Večeře | |
|
|
| Ranní lezení na Kejchalovi: | |
|---|---|
| Tom na Severním orlíku ... | |
|
|
| ... Marťan na Severním sokolíku ... | ... a Kvítko jak na obrtlíku! |
|
|
U ohníčku jsme se dosytili z vlastních zásob a vyrazili směr Mšeno. Chůzi po asfaltu jsme si zpříjemňovali hrou Stupido. V poločase našeho pochodu jsme se zastavili v hospůdce v Ráji. Slovní hra nabírala obrátky. V 16:40 jsme úspěšně stihli autobus odjíždějící z Mšena do Prahy. Během cesty se někteří přiblížili k vyplnění slova "STUPIDO". Mnohým chybí 2 - 3 písmenka. Jsou i tací, kterým stačí už jen jedno. Předposlední kolo skončilo. Začínám slovem "sklo". Péťa přibližuje: "Voda, plachty, ..." Všichni myslí "loď", ale Péťa nás rázem překvapí. "Slovo na 8." Každý si oddechne, že to "nevzal". Péťa vymýšlí další nápovědy: "... kotva ..." Některým už zapálilo! "Beru!" ozval se jeden z nás. Kvítko je na řadě, ale stále mimo mísu. Slovo "loď" přece není na 8 písmen. Asi to se mu honí hlavou. Následuje dlouhé odmlčení. Kvíťan stále přemýšlí. Autobus je plný kouře z jeho závitů. Povolují mu nervy. Zmůže se akorát na jedno slovo: "Revize." Vychází najevo tajemné slovo "loděnice". Kvítko stále nemůže pochopit, že na tak jednoduchou věc nepřišel. Pravidla hry jsou však neúprosná. Kvítko je STUPIDO!
| V Ráji ... |
|---|
|
| Stupido |
|
Pomalu jsme se přiblížili k Praze. V Holešovicích jsme provedli urychlený výsadek a opět si zahráli stíhací hru dopravních prostředků. Nakonec jsme dostihli autobus z Florence v 19:00. Ve 20:25 jsme již byli v Plzni.
A co dodat závěrem? Akce byla skvělá!!! Krásně zbarvená podzimní příroda nás obklopovala celou cestu! Jen té vody mohlo být trochu méně, abychom si více zalezli. Snad někdy příště.
Tom