Když jsme vystoupili v Srní z autobusu a přivítal nás silný liják, na chviličku jsme zapochybovali, jestli je rozumné v tomto počasí vůbec někam vyrážet, ale odhodlání bylo natolik silné, že jsme nasadili běžky a vyrazili. První kilometry byly celkem v pohodě, oblečení bylo ještě suché a nadšení nás neopouštělo. Postupem času, kdy déšť neustával a začal foukat vítr, jsme se rozhodli pro malou pauzu v jedné polorozbořené chatě. Jakmile jsme zastavili, začala být všem pěkná zima, takže jsme se rychle najedli a vyrazili dál v domnění, že se pohybem zahřejeme. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale mně se to nějak nedařilo. Ale i přes to všechno Šumava nezklamala a ukázala nám ze sebe to nejkrásnější.
K večeru jsme celí prokřehlí přijeli na tábořiště blízko řeky Křemelné. Poblíž louky skryté uprostřed lesa jsme založili náš základní tábor. Stavění stanu na sněhu není až taková sranda, jak by se mohlo zdát. Kolíky nedrží, sníh se propadá, ale s tím jsme se moc nezaobírali - hlavní bylo dostat se co nejdřív do spacáku. Ještě vypít pár šálků čaje a pak jít spát a doufat, že se ráno vzbudíme.
| Nálada v Sušici: jdeme na to! |
|---|
|
|
| Hromadné foto pro společnou závěť |
|
|
| Zatím žijem, ale začíná být zima ... |
|
|
| Sychravá obleva |
|
|
| Pro dnešek končíme! |
|
|
Okolo jedné hodiny jsme vyrazili na zpáteční cestu. Začalo přituhovat a do toho se přidalo husté sněžení s prudkým větrem, chvíli jsme dokonce pochybovali, jestli jdeme správně - sníh přibýval tak rychle, že značení cest bylo dost nečitelné. Všechny nástrahy cesty jsme nakonec zvládli a kromě pár pádů jsme se do Hartmanic dostali živí a zdraví. Zbylo nám ještě pár minut, abychom ze sebe dostali led a sníh a pak už jen nastoupit do autobusu, který nás odvez zpátky do civilizace.
Myslím si, že pro všechny to byl určitě nezapomenutelný zážitek, tak jako pro mě. Díky všem, co tam byli.
Petr
| Zasněžený tábor | |
|---|---|
|
|
| Stopy ve sněhu | Snídaně na benziňáku |
|
|
| Sněžnice jsou super! | |
|
|
| Křemelná creek | |
|
|
| Pláně nad Křemelnou: úžasný kontrast ... | |
|
|
| ... slunce, sněhu a mraků ... | |
|
|
| ... závěje prašanu ... | ... prostě super zážitek! |
|
|
| Vířící sníh v po(s)ledním slunci | |
|
|
| Balíme, bus nečeká | |
|
|
| Samum | |
|
|
| Bažiny v Bořinách | |
|
|
| Volky, nevolky, jedem přes Stodůlky | |
|
|
| Relax v závětří ... | |
|
|
| Zpátky v civilizaci! | |
|
|
Tak tahle akcička se opravdu povedla. Zase se potvrdilo, že musí bejt hodně drsně, aby pak byly zážitky. To se nám po oba dva dny bohatě splnilo, takže zážitky opravdu byly. Ale, sami jsme tomu nemohli věřit, v neděli dopoledne se na chvilku udělalo dost pěkně, a tak jsme mohli kromě fotek dokumentujících drsnost akce pořídit i nádherné snímky zimní Šumavy. Však se sami podívejte ...
A přidám dvě poznámky:
Jeden příklad za všecky, samozřejmě z akce Česká Kanada ... když jsme se v Srní za intenzivního lijáku mezi haldami rozbředlého sněhu namačkaní v autobusové zastávce převlíkali do lyžařského, každý z nás sólo by to asi okamžitě zabalil. Připravovali jsme se totiž na táboření za nízkých teplot, ale s vodou v kapalném stavu jsme moc nepočítali. Někteří jsme ani neměli pláštěnky ... Ale takhle pohromadě, na akci SDA, jsme se docela mimoděk snížili pouze k hlasování, jestli půjdeme příštích 8 kilásků pěšky po silnici, nebo 12 km přes kopec na běžkách. Hádejte, co se odhlasovalo :-) Odměna za tuto odvahu nás, jako vždycky, zase neminula: krásné nedělní dopoledne, dobrodružné chvíle na sněžnicích i běžkách a skvělý pocit, co jsme opět dokázali překonat, aniž bychom si odnesli nějaké následky.
Tenhle "duch SDA" je podle mě to nejlepší, co v SDA máme. Myslíte si snad, že bychom po třech letech ještě pořád někam jezdili, kdyby to byly obyčejné výpravy - pod stan až v létě, v zimě do vyhřáté chaty a tak podobně? Ne. Na SDA totiž každého láká možnost zkusit to, co údajně nejde. Při čem se prý přijde o zdraví a dá se to dělat jenom v mládí. Na co je potřeba dlouhodobý výcvik. Co je očividně blbost, která se nedá zvládnout. Atakdále atakdále. Jenomže to není pravda! Za těch pár desítek nejrůznějších akcí, co už máme za sebou, jsme neměli žádné zranění, nikdo nebyl na pokraji sil, přitom jsme překonávali mnohá tabu a - proč to nepřiznat - nejsme přitom nijak mimořádně fyzicky disponovaní.
Kouzlo našeho Společenstva tedy kromě skvělé party lidí, co se dala dohromady, spočívá právě v tom, co za akce pořádáme. Zdá se až neuvěřitelně snadné, jak málo stačí k uspořádání tolika 100% úspěšných podniků - jen jeden nápad a sem tam pár zařizovaček ... Tak proč tu není spousta part podobných SDA, když je to taková trivka? Odpověď bude překvapivá. Asi to není jednoduché. Ceňme si naše originální nápady. Buďme pořád znova a znova neotřelí a vymýšlejme ty nejzajímavější akce stále dál a dál. A až půjde do tuhého, duch SDA zase vhodně zasáhne ... A s troškou ješitnosti si občas dovolme pohrdat ostatními, kteří na to ve svých partách nemají!
Střežme si toto fluidum. Jestliže se někdy v budoucnu vytratí, skončí s ním nejspíš i celé SDA. Ať se to tedy nikdy nestane ...
| Duch SDA? | |
|---|---|
|
Odtud pochází název akce a aby nezůstalo jen u něj, nezapomněl jsem na cestu přibalit starý roztrhaný paperback těch vůbec nejlepších londonovek. Jenomže v sobotu jsme místo mrazů a hlubokého sněhu bojovali hlavně s deštěm, a tak se tato motivační četba pranic nehodila. Když jsme se ale po nemalém úsilí konečně utábořili, zalezli do spacáků a čekali vlastně, až usnem - nic jiného se v té slotě dělat nedalo - na knížku jsem si vzpomněl a rozhodl se pro malé večerní počteníčko.
A bylo to perfektní. Od Marťana bylo za chvíli slyšet jen spokojené oddychování, zatímco venku skučel vítr, déšť bičoval tropiko a stromy, které nás dělily od volného prostranství lesní louky, se zuřivě ohýbaly, vrzaly a stačilo jen malé pomyšlení, co by se asi stalo, kdyby některý z nich nápor vichřice nevydržel ... Za této skvělé atmosféry jsem dal jednu povídku, dvě, hltal jsem další a další a v té chvíli jsem byl hrozně šťastný, že jsem právě tady a teď, mezi řádkami jsem vzpomínal, kdy naposled jsem tu či onu povídku četl a co jsem tenkrát asi dělal, přemýšlel o akcích a čundrech dávno minulých a občas zabrousil i do úvah, co mě nebo ostatní čeká v budoucnu.
Pohnuté rozjímání a příběhy, které se odehrály tak dávno tam daleko na severu, v sanfranciském zálivu či v Tichomoří, se však chystala pomalu ukončit skomírající čelovka. Snad náhodou jsem zrovna dočítal Zákon života, povídku přímo určenou pro tečku za tak krásným večerem, spokojeně zaklapl knížku a šel spát. Tenhle zážitek byl pro mne odměnou za dnešní náročný den a už pro něj bych byl s touhle akcí spokojený.
Jenomže druhý den přišla odměna i pro ostatní. Ráno se déšť změnil v krupičnatý sníh, postupně ustal a před polednem dokonce mezi mraky vykukovalo slunce a modré nebe. Za velkého nadšení ze snadného pohybu na sněžnicích jsme prošli lesem na stráně nad říčkou Křemelnou, vychutnávali si báječné scenerie a pochvalovali si, že jsme to včera nevzdali. "Odvážlivcům štěstí přeje" říká jedno staré heslo ...
Odpoledne se však slota vrátila, právě včas, aby snad neutrpěla drsnost naší akce. Tentokrát ovšem za mrazivých teplot, místo deště zuřila sněhová vánice a o zábavu tak bylo - zvlášť pro mě brejlovce - zase postaráno. Ačkoliv jsme ke konci zoufale pospíchali, abychom stihli spojení z Rejštejna, což se postupně ukázalo jako nemožné, v momentě kapitulace se zase všecko obrátilo: Pavla si vzpomněla, že taky jede něco z Hartmanic, což bylo hnedle za rohem a času tak bylo vmžiku habaděj. Tyhle zvraty nemaj chybu :-)
Po dnešním dni nefalšované severské atmosféry jsme se rozhodli, že cestou vláčkem ze Sušice do Klatov dovršíme akci četbou Londonovy povídky Rozdělat oheň. Ale zase to nebylo jen tak. V předpotopní soupravě, která na téhle trati jezdí, nebylo pro hluk hnacího agregátu téměř slyšet vlastního slova, a tak jsem musel příběh o muži zoufale bojujícím o svůj život s neúprosným mrazem doslova řvát. Povedlo se a příběh zapůsobil tak, že byl kdekdo rád, že jsme ho četli až teď :-) Z toho řvaní a předchozího vyčerpání jsem posléze skoro onemocněl, ale nakonec se to taktak ustálo a akce tak aspoň pro mě vyšla zase jednou naprosto dokonale. Prý i pro ostatní ...
Kvítko