Na Košutce čeká Kvítko a Marťan, Burizon se ukazuje jako "zuřivý" fotograf. Foto před startem, upevnit batoh a jdem na to. Cestou útočí vzteklí ratlíci, čekám kdy se mi zahryznou někam. Z kopečka to ujde, ale nemůžu se zbavit pocitu, že každou chvíli vrhnu. Ten upnutý bederák tomu jen napovídá. Jsem rudá jak rak, funim a bágl mi táhne tričko nahoru.
ÁÁÁ, zrádný kopeček na Třemošnou. Marťan mě morálně podporuje a hlásí čas. Po 4tém km jsem již totálně tupá, nemyslím na nic. Co mě nebolí, o tom nevim. Kopec na Krkavec dle mé teorie v tempu vyjdu. (Lepší než běh na místě). A zase běžím dolů. Bágl mě řápe do hlavy a 9tý km nikde. Ten Kvítko to je ale vykuk, určitě je to překvápko a bude až 10tý km.
Ehmmm. Tos mě teda zklamal. Tady je ta devítka. Teprv. Teď ještě 10x 100m, jůůů, to bych mohla dát do 1:10 min., máknu a zuřivý fotograf zase cvaká a Kvítko mi ordinuje delší kroky, cílová páska (1:09:07:40) a ... je to. Usměv a pád.
Petra
| Dokud neodběhne ten ratlík, tak neběžím! |
|---|
|
|
| Je to za mnou! | Půjdu zas. |
|---|---|
|
|